Do obce Růžová Jsme poprvé jeli na podzim roku 2014. Dočetla jsem se, že je tam mýdlárna se stoletou tradicí a tak jsme si jeli nakoupit. Od té doby už jsme tam párkrát byli a tak víme, že je tam krásně 🙂 .
A tak jsem naplánovala jednu trasu právě kolem obce Růžová, a protože je součástí Chráněné krajinné oblasti „Labské pískovce“, a protože jsme teď v Českém ráji „courali“ kolem pískovců, bylo jen otázkou času, kdy se vypravíme i sem 😀 .
Čtvrtek 20.srpna ráno, předpověď počasí ukazuje polojasno a nejvyšší denní teploty by měly dosáhnout maximálně 28 stupňů. Takže vyrážíme. Ještě se musím zastavit pro nějakou dobrou čelenku na pot (jestli si pamatujete, jak jsem to měla v Suchých skalách, je to prostě téměř nutnost 😀 ) a taky ještě vyměnit baterii do mobilu, takže než se vymotáme z nákupního centra a než dojedeme do Růžové, je čtvrt na dvanáct!!! Ach jo 🙂 .
Parkujeme blízko restaurace U kostela a vyrážíme směrem k Růžovskému vrchu. Jednou naší zastávkou má být i Dolský mlýn a Petr, který tu už jednou objížděl na kole, nás vede rovnou k němu. Když mi došlo, že nejdeme po naplánované trase, ušli jsme necelý kilometr. No nic, vrátíme se na trasu :))).
Sluníčko se rozhodlo, že nás usmaží zaživa 😀 . Nebe je téměř bez mráčku, takže jsme rádi, když konečně dolezeme pod Růžovský vrch, kde už nás cesta vede ve stínu stromů. Zatím jsme potkali pouze jeden pár, který směřoval přímo na Růžovský vrch, takže žádné davy turistů se nekonají. Ve vzduchu je cítit vůně dřeva a pryskyřice, kolem nás jsou hromady a hromady vytěženého dřeva. A kapradí je tady vyšší, než jsem já 😀 .
Až když dojdeme k „řopíku A-120“, který je zpřístupněný jako muzeum a je v něm kompletní vybavení z první republiky, vidíme, že je tu několik čekajících na prohlídku (jedna skupina je již uvnitř). Nečekáme a pokračujeme v cestě.
Blížíme se k Dolskému mlýnu a my už potkáváme další návštěvníky. Lesní cestou, která je silně protkaná kořeny, někdo táhne kočárek. Tak to jim nezávidím 🙂 . Cesta je lemovaná skalními útvary všech tvarů a velikostí a sluníčko přes ně „pouští“ paprsky. Je to prostě nádherný 😀 .
Dolský mlýn je v obležení návštěvníků. Spoustu z nich si chladí nohy v řece Kamenici a my nezůstáváme pozadu a do vody si taky vlezeme :))).
Navíc si tu uděláme přestávku a posvačíme 🙂 . I přesto, že je tu dost lidí, daří se mi udělat fotky bez nich. Chtělo to ode mne hooodně trpělivosti 😀
.
Odtud máme v plánu dojít na Kamenickou vyhlídku. Jak se dá předpokládat, vyhlídky jsou „NAHOŘE“ a tak cesta vede „DO KOPCE“. Sice občas zastavím, ale já si dneska vůbec nestěžuju!!! 😀 Doufám, že na vyhlídce nebude moc lidí. A máme neuvěřitelný štěstí, protože na vyhlídce jsme úplně sami, to je BOŽÍ!!! A je to nádhera!!!
Od vyhlídky je to kousek do Kamenické stráně, kde je vesnická památková zóna. Kousek před ní by měla být studánka, kde si chceme nabrat vodu, kterou jsme v tom horku už vypili 🙂 . Čekala jsem studánku, ale místo ní jsme našli pumpu. Voda z ní není příliš chuťově dobrá, ale když je žízeň, není co řešit :))).
Za Kamenickou strání pokračujeme po naučné stezce. I tady jsou značné stopy těžby dřeva a cesta není úplně snadná. Přicházíme k rozcestí, kde je Veroničin kříž (na památku zavražděné Veroniky Bergertové) a Borovice u obrázku, která je stará asi 300 let.
Tady je cesta celá rozježděná těžkou technikou a kolem jsou hromady vytěženého dřeva. Díky tomu, že není dobře vidět značení cesty, i tady si zajdeme asi půl kilometru. Ještě že mám Mapy.cz, díky kterým nacházíme cestu mezi hromadami klád 🙂 .
Cesta dál pokračuje lesem, kde ještě na jednom místě jsou vytěženy stromy, na kterých pravděpodobně bylo značení a cesta tu není na první pohled rozeznatelná. Ale i tady nám skvěle poslouží Mapy.cz. Pak naučná stezka mění směr, který ještě není zaznamenaný na mapách. Původně vedla kolem bývalé Nové vísky, teď nás vede ke zvoničce Růžová.
Přestože je už kolem čtvrté odpoledne, je neskutečný vedro! Kolem pastvin není téměř žádný stín a Petr přemýšlí o tom, že na rozhlednu Růženka nepůjde. No jo, jenže to by nesměl jít se mnou :))). Já tam samozřejmě jít musím, i když je to do kopce na Pastevním vrchu 😀 . Kousek od rozhledny si ale musím sednout do malého stínu a Petr tedy míří na rozhlednu sám.
Od Pastevního kopce je krásný výhled na národní park Českosaské Švýcarsko s jeho Pravčickou bránou. Výhled je to krásný, ale mobilem se to moc nedaří vyfotit, přece jen je to dost daleko. Pak už sestupujeme z kopce zpátky do obce Růžová.
Procházíme kolem kostela Sv.Petra a Pavla a než pojedeme domů, zastavujeme se v restauraci U kostela. Tady do mě „vteče“ šest deci točené kofoly, na kterou mám neskutečnou chuť, ale stejně jsem překvapená, kolik se jí do mě vejde 😀 . Popovídáme si s báječnou servírkou Janou, se kterou si uděláme i fotku (Jano, fotka se bohužel nepovedla, tak ji sem nedávám 🙁 ). Tímto ještě jednou děkuju za příjemnou obsluhu a slibuju, že jsme tady nebyli naposledy 😀 .
V nohách nakonec máme asi osumnáct kilometrů, ale je nám báječně 😀 .